Celoživotní sbírání inspirace

Narodil se 1. srpna 1819 do bohaté rodiny ve Spojených státech v New Yorku. Jeho otec byl Skot jménem Allan Melvill a matka Maria, původem Nizozemka. Herman se narodil do špatného období, neboť již roku 1830 musela rodina vyhlásit bankrot. Nyní již rodina s osmi dětmi se stěhuje do Albany, nedlouho poté však Allan umírá a všechny dluhy nyní spadly na Marii a dalších sedm Hermanových sourozenců. Maria však dostala nápad, jak se uchránit před věřiteli a na konec příjmení přidala “e“ tedy ne Melvill, ale Melville. Ve své době to bylo běžné a účinné.

Roku 1837 se Herman musel postavit na vlastní nohy, ale díky krizi bylo těžké získat trvalou práci. Vystřídal mnoho zaměstnání. Pracoval jako úředník, geodet a učitel, když konečně narazil na zaměstnání na obchodní lodi, kde dělal plavčíka. Běžná plavba se zbožím z New Yorku do Liverpoolu se pro něj stala inspirací. Po návratu se opět vrátil do bídy a znovu hledal zaměstnání. Až roku 1841 narazil na velrybářskou loď Acushnet, která slibovala práci na několik let. Na Acushnetu byl zaměstnán jako pádlař na člunu. Loď, od které si však mnoho sliboval nebyla to, co hledal. Po osmnácti měsících drsného zacházení od kapitána dezertoval na Markézách ve Francouzské Polynésii. S obavami, že bude zabit místními obyvateli, jak se běžně tvrdilo. Nakonec se však s místním obyvatelstvem setkal a zjistil, že na ostrově nejsou žádní kanibalové. S obyvateli se spřátelil a žil u nich. Melville byl svědkem praktik misionářů a civilizování, které zde prováděli Evropané, tyto mnohdy drsné praktiky Melville celý život odsuzoval a silně kritizoval. Pobyt na Markézách se mu stal inspirací pro romány Taipee a Omoo.

 

Návrat do USA

Po návratu roku 1844 píše knihy Taipee, Omoo a Redburn: jeho první plavba. Stal se slavným, kupuje dům v Massachusetts s výhledem na hory. Ze svých vzpomínek a zážitků píše dnes jeho nejslavnější knihu Moby-Dick: aneb velryba (česky: Bílá velryba). Kniha ve své době nepochopena, byla zavržena. Dílo, kde děj ustoupil obraznosti, emocím, popisu prostředí, velrybářství a pomstě se nestalo nijak oblíbeným. Melvillovu genialitu nikdo neocenil. Za jeho života se prodalo pouhých 100 výtisků. Zdrcen neúspěchem však nepřestává psát, ale oblibu čtenářů ztrácí. Je zaměstnán jako celník v New Yorku, kde během směn píše báseň, de facto epos, Clarel: Báseň a pouť do Svaté země, nejdelší báseň v amerických dějinách, která byla inspirována Melvillovou cestou do Jeruzaléma. Zájem však nebyl téměř žádný. Podle tehdejších lidí bylo jeho dílo příliš filozofické. Žil v době, kdy lidé měli rádi zábavu bez přemýšlení. Umírá v zapomnění roku 1891 v New Yorku.

 

Znovuobjevení

Jako autor s neskutečnou představivostí a dokonalostí díla byl znovuobjeven až roku 1919, kdy byly studovány jeho písemnosti a nalezen vcelku omylem román Billy Bud. Melvillovy romány se staly náhle středem pozornosti a bylo mu uznáno, co se mu za života nedostalo – uznání jeho geniality, nenapodobitelnosti a dokonalosti díla. Moby-Dick byl uznán jako jedna z nejpropracovanějších knih vůbec a stal se milníkem americké i světové literatury. Melvillovo dílo je specifické propracovaností, komplikovaností postav a prostředím, které ve své době nebylo typické. Po 1. světové válce začal být zájem o filozofickou literaturu. Válka změnila pohled na svět, byl pro lidi komplikovanější a vědecký pokrok zapříčiněný válkou je vedl zpět k myšlenkám na přírodu a podstatu bytí.

 

Moby-Dick aneb velryba, zapomenutá genialita

Román Moby-Dick reprezentuje boj člověka a přírody, neporazitelnost přírody a její nezkrotnost. Celá kniha nám nabízí pohled na člověka a lidské vlastnosti. V románu se zaměřuje na touhu po pomstě. Kapitán Achab si je dobře vědom své šílené cesty, hledat velrybu jejíž existence je na prahu pouhé námořnické legendy, někteří ani nevěří, že by Moby-Dick mohl být skutečný. Je to tvor, který zničí každého, kdo se jej pokusí ulovit. Achabova touha se pomstít však vede celou výpravu. Jen ta pomstychtivost pohání loď a posádku na ní. Všichni hledají Bílou velrybu. Posádka nechce lovit Moby-Dicka ze strachu před zničením, ale zároveň jej chce ulovit z úcty k Achabovi. Tento fakt způsobuje neochotu účastnit se plavby, ale zároveň nutnost splnit rozkaz od někoho, koho si nedovolí ani zpochybnit. Jediný, kdo je ochoten proti tak nebezpečné plavbě protestovat a zároveň se nenakazil achabovým šílenstvím je důstojník Sturbuck. Zabývá se tak otázkou zda udělat, co je rozumné nebo ne. Samotný Achab si je vědom svého počínání a také s ním ani on sám zcela nesouhlasí, ale považuje jej za nutné. Samotní námořníci jsou různých názorů, ale také kultur vyznání a zvyků, přesto se mezi sebou navzájem tolerují. V knize je tato mezilidská a mezikulturní tolerance brána jako samozřejmá. Kniha také nabízí encyklopedické informace o velrybách. Popisy velryb, jejich jednotlivých částí, způsobu života a další. Také podrobný popis velrybářství a jak velryby lovit. Román jako celek podává svědectví o velrybách, velrybářství, mořeplavbě, člověku a v samém středu je boj člověka a přírody.